Což chcete s naší lůzou zmalátnělou
Což chcete s naší lůzou zmalátnělou
snad jakous myšlénku kdys provest smělou?
Což myslíte, že našich mužův síly
jsou tytéž posud, jaké jindy byly?
O slavná druhdy mužův mysl smělá,
jež pro myšlénku svět sám zbořit chtěla,
jež slabou ženu silou rozjařila,
že hrdinami muže obdařila
a dcery dala, jimžto doba skvělá
i krví pobarvila bílá těla –
ta mysl zašla – není sjednocení
a pro věc velkou více zanícení!
Teď na lebky se klade těžká kletba,
že nikdo více o své bratry nedbá,
že o věci dbá jenom každodenní,
že žaludku si výše hlavy cení,
215
a doba pro muže jen bouřky lihne,
jimž s deštníkem se bezpečně už vyhne!
Aj každý muž je jako žena slabý
a místo žen nám dány panské baby –
a s lůzou tou, stoletím zmalátnělou,
snad chcete myšlénku kdys provest smělou?
216