III. Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,

Jan Neruda

Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak, a studuju vlastní své rysy: ach vidím, že v skutku jsem ještě živ – já zapomněl umřít kdysi. Však vypadám! Na sklo ať nadychám a jak chci je hedvábem stírám – pleť zvětralá, zmodralý, suchý ret, a v zkalené oko jen zírám. Ach vypadám! Jak bych byl v almaře, to po jara, po léta zpátky, kdes visel, a ve vzduchu trouchnivém tak vyšel již z módy i látky. Mé vlasy a vousy jsou chvějná chmýř, jak moly bych kolem byl zplašil, a kdybych se potkal – já vyhnu se, jen abych se nepoprášil.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

230. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STESK PO DOMOVĚ. (Karel Červinka)
  2. Vzpomínky. (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Předtucha barev. (Karel Červinka)
  4. MOTIV Z BŘEHU. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Figurka. (Bohdan Kaminský)
  6. Sražen s výše. (Alois Škampa)
  7. Paní M. L. (Josef Svatopluk Machar)
  8. DOJEM. (Adolf Červinka)
  9. VÝROČNÍ TRHY. (Karel Červinka)
  10. PÍSEŇ SENTIMENTÁLNÍ MAŠKARY (Viktor Dyk)