II. Čtu ve měkké kůře březové,

Jan Neruda

II.
Čtu ve měkké kůře březové,
Čtu ve měkké kůře březové,
na stromě v houští skrytém, dvě jmena mně osob neznámých ve srdci prostě vrytém: Maria, Josef.
A houštím si šlehá po bříze sluneční záře hravá – a písmena jedna pošmúrna, druhá je zlatě smavá: Maria, Josef. Ach kolik zde bydlí asi let lidé ti v srdci vrytém? a jak as je osud v životě přešlehal různým kmitem? Maria, Josef. [30] Měl jeden z nich parný červenec, druhý snad mrazný leden? Či dosud jsou srdcem spojeni, srostlí jak ve strom jeden – Maria Josef? Když na večer přijde otec zpět, smějí se květné oči? a které as z obou poupátek na krk mu dříve skočí? Maria? Josef? 31