IV. Je tak teplo – je tak ticho!

Jan Neruda

Je tak teplo – je tak ticho! Vlnky jenom šepotají, nad nimi se němým vzduchem lesklá šídla třepotají. Ametystové ty jehly sem tam, sem tam polétají, oči mé mně zašívají, mysl moji oplétají. Ba já cítím, že má duše někde je už v limbu branách – pán Ježíš mně postůj v hlavách, andělové po všech stranách! – Spal jsem; pojednou však jak by bylo se mně něco tknulo, oči se mně rozevřely, celé tělo sebou hnulo. Hledím, trnu – ach ta radost! tedy předc to pravda jesti: koho pánbůh pomiluje, že mu dá i ve snu štěstí! Zlaté slunko – mezi tím co tak se mně to slastně spalo – skrze listí mladé lipky dukáty mne posypalo!

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

605. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 35. Výrok živlů. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. III. To ticho velebné! (Xaver Dvořák)
  3. OTCI. (Josef Merhaut)
  4. SETMĚLO SE. (Hanuš Jelínek)
  5. I. N. R. I. (Karel Scheinpflug)
  6. POSTCOMMUNIO. (Xaver Dvořák)
  7. TVÁ PODOBIZNA. (Antonín Klášterský)
  8. XXI. O noci její rozpuštěných vlasů, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Mater dolorosa. (Xaver Dvořák)
  10. Květ bájný hostie mi do snů kývá, (Xaver Dvořák)