VII. Že šedivím, praví váš veselý smích?

Jan Neruda

Že šedivím, praví váš veselý smích? Teď vidíte, co že je z boje, jejž s ledovým svádělo rozumem si horoucí srdce moje na hranatém živobytí! Ach potlouklo! Šedivý hlavy lem – to není snad staroby měkounký sníh, to stopy jsou krupobití. Ba – bylo to jako tam na horách! Žár od jihu k výši se plazí a z půlnoční druhé zas strany se ledový vítr zvedá, až ve výši u skalní hrany vír v mlhový oba se srazí – pak sypou se kroupy jak bohatý hrách a mžikem je hora šedá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

honza, honzík, kabela, máma, pec, buchta, vrchní, janek, sedlák, rychtář

84. báseň z celkových 159

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO ČAROSTŘELCI. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. báseň bez názvu (Ladislav Quis)
  3. XII. Král Honza a smrť. (Ladislav Quis)
  4. VÁNOČNÍ POVÍDKA. (Stanislav Popelka)
  5. Mušketýr. (Josef Václav Sládek)
  6. Lord Runciman (Petr Křička)
  7. ZAHUČALY HORY (Viktor Dyk)
  8. PÍSEŇ OPUŠTĚNÉHO. (Adolf Červinka)
  9. BALLADA. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Strašidlo. (František Dobromysl Trnka)