IX. Však nechtěl bych být jak ten podzimek,

Jan Neruda

IX.
Však nechtěl bych být jak ten podzimek, Však nechtěl bych být jak ten podzimek,
když blízko už k zimě se kloní: je dětinský, svět-li se zamračí, hned po tvářích slzy mu roní. Vždyť po nebi už i to sluníčko pak smutně o berličkách chodí, a podzimku starci se každý den jak ve mlýnském zákalku rodí! Když krajem jde, chvěje se zimnicí, a každý mu větérek ostrý, když lesem, krok chrastí, jak vyschlá když mu kůže se tluče kol kostry. [55] Když trochu chce vesele vykročit, hned zarazí, schází mu dychu, když k zlosti se krev chce mu rozvařit, je vášeň ta jenom už k smíchu! – Já hledal jsem stařeckou pro vášeň si obraz, už předc jsem jej našel: toť na zimu bouř – blesk blikavý a hrom už jen jak by kašel. 56

Kniha Prosté motivy (1883)
Autor Jan Neruda

Další vydání

IX. Však nechtěl bych být jak ten podzimek, v knize Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)