IX. Jesenní kraj jsem, znavený

Jan Neruda

IX.
Jesenní kraj jsem, znavený
Jesenní kraj jsem, znavený
po bujném, úrodném letu, šerá se po nebi chmúra pne a písně mé mají se k letu.
Uprostřed kraje je bílý chrám – tužby mé dosud jej staví – kol jeho věží se písně mé teď slétají v šveholné davy. Zmatený švehol! víc žádný zpěv, žádné v tom popěvy tklivé, slyším jen pípnutí tázavé a vzkřiknutí netrpělivé. Odleťte tedy, již odleťte do krajin mladistvě stinných – s bohem si leťte, já oněmím, Vy leťte si do srdcí jiných. [72]