XII. Liják se v okna boří –

Jan Neruda

XII.
Liják se v okna boří –
Liják se v okna boří –
noc divoká a děsná! Já ležím chorý, bez sna, a lampa noční hoří. „Světélko poloslepé, rci, lampo malá, nač jsi tu, bych viděl líp svou samotu, svou bolest cítil lépe?“
Mrkla si ve přístěnku: „„Ej počkej, chvilku počkej jen, já kmitám, svítím oknem ven, těm hladovcům tam venku. Dost jsem se rozproudila, by liják znal, kam mráz svůj lít, by kulich zřel, kam v okno bít, a smrt by nezbloudila.““ [75]