XXIII.   Že skály již Země plameny

Jan Neruda

Že skály již Země plameny v nezdolná pouta kují? Vždyť já je zřím, ty plameny, vrch Země poskakují! Vidím je svítit po keřích ve vonných růží tvaru, slyším je v ptačích hrdélcích klokotat v plném varu. Děvčátko když si mlaďounké ku prsoum mocně vinu, cítím, že vinu ohně sloup žhavý, až žárem hynu. A když si lidstvu nahlédnu do zníceného oka, do oka, jež jak hvězdná tůň bájně jde do hluboka; do oka, ježto v mžiknutí rekovným ohněm zjásá, voláli voj svůj do boje svoboda, pravda, krása; v něž při slově lidsky šlechetném vpryskne hned slzná něha: cítím, jak vlastní plamen můj vzhůru až k nebi šlehá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

797. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti, (Gustav Pfleger Moravský)
  2. 8. Kdy ptáčků dumy slýchám, nebo tmavé (František Ladislav Čelakovský)
  3. DOZVUKY. (Otakar Mokrý)
  4. Varoň. (Antal Stašek)
  5. Ludovíka. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  6. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  7. VŽDY STRANOU STÁL JSEM (Eduard Albert)
  8. 66. Zvukové přírody. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. Má tvůrčí síla. (Josef Kalus)
  10. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)