XXXVIII.   Až planety sklesnou k Slunci zpět

Jan Neruda

Až planety sklesnou k Slunci zpět a mrazem se Slunce rozskočí, až drobty ty, smrtí poštvány, si v divokou ellypsu zabočí, až pohřební, truchlý průvod ten pln hrůzy, prost života vděků, se vesmírem dalekým promete přes millión, millión věků; až konečně někde v koutečku se po letu dlouhém zastaví, a prášek z nás světů bývalých se ve nový chaos tam rozžhaví, až v chaosu tom boj plamenný, boj titánský poznovu vzplane, a z plamenů žárných až nový svět jak čarovný fénix zas vstane; až na novém, kyprém světě tom boj ustoupí mladu životu, a luh bude samý barev smích a háj plný sladkého šumotu, až na světě tom zas vypučí tvor se srdcem, se zpěvnou tísní: pak snad zase drobounký atóm můj tam zazvoní kosmickou písní!

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

198. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ještě Shakespeare. (Jaroslav Vrchlický)
  2. HŘBITOVNÍ KVÍTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Věčná změna. (Adolf Heyduk)
  4. Dvacátému věku. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Julian Apostata. (Josef Svatopluk Machar)
  6. XXXIII. Z podzimních mlh slunce kouká (Josef Kalus)
  7. XI. Vyhoštěn byl jsem ze sebe, (Vítězslav Hálek)
  8. VÍM, ZEMŘE STOLETÍ... (Antonín Sova)
  9. Věčné evangelium. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V popelec. (Matěj Havelka)