NOC.

Otakar Auředníček

Noc českých očí slze vysušila, zaťatou selskou rozevřela pěsť, to byla číš, z níž smutná duše pila, číš naplněná krůpějemi hvězd. Noc odňala zoufalosť duši bídné a přetla temnem výkřik poslední, noc dala duši sny o kráse klidné, jež v kvil se změní, až se rozední. Noc rozprostřela po smutné se zemi a českých srdcí přitlumila tluk, jen tam, kde lid lkal krve krůpějemi, kdos těžce kvílel v tmě u božích muk... A já si přál, v tom skonejšeném bolu, ó lidé, nešťastný pod tíhou pout, v to moře míru, v hlubinu tu dolů se s tebou jedním skokem uvrhnout!...

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

132. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  2. MYSTICKÁ MILENKA. (Otakar Auředníček)
  3. STESK DOMOVA. (Emanuel z Čenkova)
  4. Žaloby zmlkly... (Růžena Jesenská)
  5. V tajemné předtuše... (František Švejda)
  6. DEŠTIVÁ NOC. (Adolf Červinka)
  7. ZÁPAD. (František Soldan)
  8. PÍSEŇ JARNÍHO VEČERA. (Zikmund Winter)
  9. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V ČERVENCOVÉM VEČERU. (Adolf Brabec)