NOC.

Otakar Auředníček

Nádherný večer líbá české chaty, a vísky mluví zvonů řečí tklivou, mír hluboký a poctivý a svatý se lije českou zádumčivou nivou. A slunce zvolna jako rána velká za hřebeny hor tiše vykrvácí, a ticho pak, zvon jediný víc nelká, v tmy moře chalup chumáče se ztrácí. Spí vesnice, když bol jich zvonů ústa vylkála tam, kde hvězd se záře klene, v nich naposled zalkala duše pustá, jazyky českých dětí vytržené. V nich bylo tolik výkřiků a lkání, že noci křídla černá s hvězdnou clonou bůh rozprostřel nad zemí z nenadání, by skryl tu bídu, v níž ty chaty tonou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

122. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 11. V šeď soumraku se halí zasněn kraj, (Josef Kuchař)
  2. Je noc... (Xaver Dvořák)
  3. Zvuky zvonu. (Josef Kuchař)
  4. KRÁSNÁ CHVÍLE. (Zikmund Winter)
  5. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  6. V nádvoří Pražského hradu. (Emanuel z Čenkova)
  7. Šerá noc a truchlivá, (Rudolf Mayer)
  8. Večerní hovory. (Jaroslav Vrchlický)
  9. JAK DŘÍVE ZAS... (Karel Babánek)
  10. VINETA (Božena Benešová)