NOC.

Otakar Auředníček

NOC.
Nádherný večer líbá české chaty, a vísky mluví zvonů řečí tklivou, mír hluboký a poctivý a svatý se lije českou zádumčivou nivou. A slunce zvolna jako rána velká za hřebeny hor tiše vykrvácí, a ticho pak, zvon jediný víc nelká, v tmy moře chalup chumáče se ztrácí. Spí vesnice, když bol jich zvonů ústa vylkála tam, kde hvězd se záře klene, v nich naposled zalkala duše pustá, jazyky českých dětí vytržené. V nich bylo tolik výkřiků a lkání, že noci křídla černá s hvězdnou clonou bůh rozprostřel nad zemí z nenadání, by skryl tu bídu, v níž ty chaty tonou. 77

Kniha Zpívající labutě (1891)
Autor Otakar Auředníček