VEČER V LISTOPADU.

Otakar Auředníček

VEČER V LISTOPADU.
Hluboký večer, mlha upadá, nad krajem ticho jako nad hřbitovem, ta rudá růže v nebi uvadá, spí smutek kraje v moři červánkovém. A mrtvo. Jenom v dálce zazněla kdes česká píseň po chudičkém kraji, – a zřel jsem v dálce tam, kde umřela, dva stíny zoufalé jak ruce sepínají! A je ten večer, kdy do duše tvé hluboká bolesť, velký smutek padá, zoufalost čirá duši obejme jak prvý mráz ta podzimková lada. A sáhneš k srdci, mrtvé ticho tam, a sáhneš k srdci země, zda tam tají se ještě píseň, mrtvo, mrtvo vše, jen stíny dva ty ruce sepínají! 82