Odešla.
Pro Karla Kamínka.
ODEŠLA. –
Ale ty stopy hluboké!
U těch, jimž je do srdcí vtiskla
i u těch, kteří SPŘÍZNĚNÍ tušili.
V umdlených rytmech
provázím mrtvolu její
pozdravem melancholickým
toho, jenž umírá teprv.
V cizí končině země,
pod sluncem cizí záře,
bez radosti, bez energie
vstříc hledím konci – – –
a v zoufalých hodinách
poslední výbuchy rdousím,
výbuchy záští –
(o, rdousím je dobře!
Jen klidně se smějte,
drahouškové!)
– – – – – – –
V umdlených rytmech
teď provázím mrtvolu její
pozdravem melancholickým
toho, jenž SPŘÍZNĚNÍ tušil,
v cizí končině země
vyhnanec smutný – – –
Odešla.
Ale ty stopy hluboké!
I u těch, kteří SPŘÍZNĚNÍ tušili!
[17]