pasačka
pasačko z polonin, jak červen voní,
kolik jsi, dítě, měla tehdy jar,
modré dny hořců zdravicemi zvoní,
macešky v trávě modré slzy roní,
modrými tóny zpívá jarní var.
modrými tóny hořec s větrem zpívá
po vlnách hor, kde se už nerubá,
plechovým zvoncem kravka volá snivá,
přišli jsme nevhod, holubičko sivá,
za jalovcem jsi měla holuba.
a ve tmě očí svit, jenž prozrazuje
sen jarní mdloby v širé samotě.
u napajedla také v olších pluje,
když vítr se sluncem je pomiluje,
panenky útlé v jasné nahotě.
41
souzvukem dlouhým zurčí polonina
jak mléko z dojnic pilné majerky,
pijeme rozkoš z vyhřátého klína,
štědrou je chvilku tvrdá domovina,
pasačko neleň z malé odměrky.
na vlnách hore kveteš v horské trávě
a ze šťav svobody máš ruměnec.
život se tváří dobrácky a hravě,
by za čtvrt roku vrh’ tě podnikavě
zas v bídu sela, starý kravěnec.
42