naposled
všecky nádoby, z nichž pije lid mé domoviny,
vrchovatě naplnili zklamáním a žalem;
všecka sousta mého lidu z města do dědiny
ztrpkla jako pláňata, jež vítr sráží cvalem.
k obětnímu kameni
přivlékli můj věčný lid.
neumře v tom znamení:
v krvi potu bude žít.
spadlo nebe do ulic a hlásku nevysílá,
popukala pole chudých, uschl pažit rosný;
rozpadla se stará slova, stará slova shnilá,
v kalužiny páchnoucí a v močál zkázonosný.
zasypali čisté zdroje potměšile předem,
poznání strom ohradili ostnatými dráty,
a teď můžeš z louží píti černou špínu s jedem,
černou lež a kůrku hryzat za tvrdými vraty.
91
do slova a do písmene potvrdili skutkem
vše, co o nich stojí psáno v křemeni a žule,
hyenami rozplíží se mého lidu smutkem,
na troud chtíce proměniti srdce, mozky, vůle...
k obětnímu kameni
přivlékli můj věčný lid.
neumře v tom znamení:
naučí se zvítězit.
92