LEDNOVÉ VEČERY

Stanislav Kostka Neumann

LEDNOVÉ VEČERY
Mám verše rád, však tebe radši a nejradš, když je spolu čtem; vždyť každá sloka stokrát sladší, když zakončíš ji polibkem. A když tak čteš, jsi portrét Múzy té mé, již mám já tolik rád: do moderní je spjata blůzy a nestydí se plakat, smát... A jedním rytmem slyším zníti koketní hlásek v proudu slok, a druhým zřím se cudně chvíti tvou hruď – a cítím teplý bok v tom přitulení těla k tělu... Chceš, čaje nalejem si číš! – Můj bože, co je vůně, pelu v mém pokojíku, když tu dlíš! – 40