POHŘEB

Stanislav Kostka Neumann

POHŘEB
(S eskortou v dubnu 1894)
Vlak krátké výkřiky své hází po kraji, jenž z mokrých ranních par se zvolna probírá, před oknem tyče se mi nahé houpají a pohled do dálky mi mlha zastírá. U hráze močály se mrtvě blýskají, jich žlutá hladina se stínům otvírá; vlak krátké výkřiky své hází po kraji, mně zdá se, duše má že tiše umírá... A rachot vagónů, ten rytmus bubnů černých, ten rytmus ztišení i stesků nedoměrných, tak divně, ztlumeně, tak smutně slyším hrát – A vlak se žene dál a sotva tkne se země... okovy četníku na klíně zvoní temně jak umíráčku pláč... V pouť bez návratu snad? 53

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann