TÉ, KTERÁ DOMA TRPÍ

Stanislav Kostka Neumann

TÉ, KTERÁ DOMA TRPÍ
Slečně Angelice Neumannové
Jdem ze dne ke dni, – každý více mrazí, a zbývá člověku jen rezignace; ta temná poušť se nezdá míti hrází a stále nezní signál slední štace. A každé Echo zvenčí jenom vrazí hloub do lebky ten černý prapor smutný, – a člověk čeká, až ho k zemi srazí konečný úder, – poslední a nutný. – Jsou stokrát dražší, jež jsme měli rádi, když lásku nahradit má žalář holý, a jejich bolest stokráte nás bolí... Vím, že dnes Písmo citují nám rádi pro útěchu... Však já jsem pohan hrdý, a těchou mi zde – prokletí hlas tvrdý. 74

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann