VI   ZHNUSENÍ

Stanislav Kostka Neumann

VI

ZHNUSENÍ
V ty dny šedivé marno se bránit: přijde potměšilé! V nudě úsvitu přepadne záští má a vraždí mé lásky, že bezcitný vleku se – než den dokrvácí – z chvíle do chvíle, bych svatoušky přepadal v orgiích a lotrům trhal jich masky. A na útěku z bahen society... všecky mosty jsou shnilé... Bídáci! Hořkého jedu vstříkli v tepny mé energie! A nelze mříti v těch mlhách... A není sil žíti v díle... A hnusu černý nezmar nezná atrofie... Noc. Žlutá morová světla. Koupit lze ženu s polibkem mrtvoly – potulnou fenu! Noc jako den. Marno. A ty setmělé obzory! Kterak jsou dusné! – Oh, burácející rytmy bubnů a jásavé fanfáry polnic, viď, to by ti pomohlo, krvi má, pouta běhů tvých volníc, – než v ohništi zasypaném jiskra poslední usne. 104

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann