XIX   Ta hořkost černých nocí, kam oko se vpíjí zas a zas,

Stanislav Kostka Neumann

Ta hořkost černých no kam oko se vpí zas a zas(Na) ta je juž kvě mých a chu mých plo(Na) Potměšilých vteřin neúpros ras(Na) jedu mi na do číše při života hodu(Na) div že horkou hlavu zřím v nervóz dla sklánu(Na) květ sehnu temnem noci jíž obklopen jest(Na) květ zláka chvilkou slunce a sžeh v příštím nu(Na) květ na kraji příliš ušlapaných cest(Na) Ale svým stonkem v dob zakoře jsem(Na) A stokrát raněn stokráte hlavou pohodím pyš(Na) se starým člokem pasím a pasím bezoddyš(Na) zahrada mládím zrosena jest a nadšením teplou zem(Na) jsem apoštol noho ži a žád se nelekám ny(Na) jsem rytíř noho Grálu jsem rytíř bez báz i hany(Na)