OSTROVY

Stanislav Kostka Neumann

OSTROVY
Panu L. S.
Naše ostrovy příliš hrdou mají vegetaci vášní. Naše dny úsměvů a naše zamlžení, naše bouře i večery naší luny, naše tmy i blesky o polednách našich, hle, jásat chtějí i lkát, burácet i spát, mlčet i hřát! – – Vraťte se, drahoušku! Prodejte uměníčko! Nejste ostrovem, jenž proráží moře. Vraťte se! Topte se kolem v těch vlnách! Trochu své duše dáte. Ale ty perspektivy, jež máte, šťastný proteženec! Vraťte se! Zpíváme píseň osamocení na svých ostrovech, jež mají hrdou, vysokou vegetaci vášní. 266