OSTROVY

Stanislav Kostka Neumann

Naše ostrovy příliš hrdou mají vegetaci vášní. Naše dny úsměvů a naše zamlžení, naše bouře i večery naší luny, naše tmy i blesky o polednách našich, hle, jásat chtějí i lkát, burácet i spát, mlčet i hřát! – – Vraťte se, drahoušku! Prodejte uměníčko! Nejste ostrovem, jenž proráží moře. Vraťte se! Topte se kolem v těch vlnách! Trochu své duše dáte. Ale ty perspektivy, jež máte, šťastný proteženec! Vraťte se! Zpíváme píseň osamocení na svých ostrovech, jež mají hrdou, vysokou vegetaci vášní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

159. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZNOVUZROZENÍ (Antonín Sova)
  2. XXVII. V šeru chrámu. (Xaver Dvořák)
  3. Utišení. (Karel Nejč)
  4. NOSTALGIE (Růžena Jesenská)
  5. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  6. MILENEC DUŠÍ. (Xaver Dvořák)
  7. Zaslíbený kraj. (František Taufer)
  8. O láska k umění mou duši svádí, (Adolf Racek)
  9. TICHÝ OCEÁN. (Otokar Březina)
  10. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)