NA PODZIMNÍM SLUNCI

Stanislav Kostka Neumann

Obelstěn sluncem, vzešlým opožděně nad dohořívajícím požárem, jejž podzim zažehl, jak zbité štěně nějaké rány léčit krásným dnem se vleku na výsluní mezi lesy a k pařezu dím: Odpočineme si. Sám věru nevím, oč tu vlastně běží, proč duch i tělo zmalátněly tak, proč bolest v nitru nevrle se ježí a smutek plíží se jak polem svlak, jenž stonky obepíná, dusí květy a jehož zbytky vždy jsou nevyplety. Sám věru nevím, kterou zlatým jitrem teď léčím ránu. Stero proniká střel otrávených otupělým nitrem. Jeť žalostný dnes osud básníka ve vlastech, kterým k prostitutek smíchu jsou mladá srdce zpívající v tichu. Snad muž, snad žena, dav snad, země celá, oh, což já vím, kdo nejvíc poranil! Se stráně, která včera dohořela, se třesu běláskem, jenž v říjen zbyl, a klamným sluncem dávám obelstíti den jeden svůj pro anemické kvítí.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

367. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSLEDNÍ KVĚT. (Karel Skřivan)
  2. PŘIJĎ, PODZIME! (Antonín Sova)
  3. Snění v lese. (Alois Škampa)
  4. Po dni plném slunečního lesku, ( H. Uden)
  5. PODZIMNÍ MEDITACE. (František Taufer)
  6. TAŽNÝ PTÁK. (Karel Mašek)
  7. HORSKÝ VÍTR (Hermor Lilia)
  8. PRO NOVOU BOLEST (Jiří Mahen)
  9. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Srdce v smutku. (Jaroslav Vrchlický)