DUBNOVÉ SCHERZO

Stanislav Kostka Neumann

DUBNOVÉ SCHERZO
Na všech vrcholcích vysokých stromů špačci sedí. Vrzající korouhvičky dubna z velmi staré mědi. Rozmrzele stříhají plachty nebe šedé, neprůhledné. Člověk přece před svou budkou rád si na slunko sedne. Všecky vrcholky vysokých stromů kolébají se s nimi. Vítr rozhání s plachtami nebe zbytky zimy. Hbitě na jednu usedl jsem si, pluji jako v člunu. Drobty slunce házím dolů stromům na korunu. Stromům na korunu, na střechy dědině, špačkům do hrdla rovnou. Máme všichni nakonec radost nevýslovnou. 152