DUBNOVÉ SCHERZO

Stanislav Kostka Neumann

Na všech vrcholcích vysokých stromů špačci sedí. Vrzající korouhvičky dubna z velmi staré mědi. Rozmrzele stříhají plachty nebe šedé, neprůhledné. Člověk přece před svou budkou rád si na slunko sedne. Všecky vrcholky vysokých stromů kolébají se s nimi. Vítr rozhání s plachtami nebe zbytky zimy. Hbitě na jednu usedl jsem si, pluji jako v člunu. Drobty slunce házím dolů stromům na korunu. Stromům na korunu, na střechy dědině, špačkům do hrdla rovnou. Máme všichni nakonec radost nevýslovnou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

435. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mně stesklo se po máku červeném... (Antonín Sova)
  2. SNY – TMAVÉ VESNICE (Antonín Sova)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Partie ze Stražiště. (Antonín Sova)
  5. Naladění. (Beneš Grünwald)
  6. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  7. V horách (Antonín Sova)
  8. Měsíc v zimě. (Antonín Sova)
  9. KOUT IDYLY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PRAELUDIUM. (Karel Červinka)