MAKOVÁ KYTICE

Stanislav Kostka Neumann

Na lukách dole řinčely kosy, nahoře v polích perlami rosy pomalu brodil jsem se jak zvěř; z ranního navracel jsem se lovu, ze všech stran kynul mi pod nebem z kovu kvetoucí šípkový keř a keř. Ale já mimo šel a jen jsem stanul všude, kde rudější makový planul dnes ráno rozvitý květ. Pole a pole mou skládala kytku, smělou a veselou, zářící kytku, na kterou hleděl celý svět. V dědině teprv se probouzeli. Jen dělníci jdoucí do práce zřeli po očku na kytku červenou. V kalném tom šedivém dnešním ránu do květovaného dal jsem ji džbánu, na okno postavil – barvu svou. Zpívá a jásá. Pomoci nelze křesťance Marii, židovce Else, každá ji políbí pohledem. Sedláci, měšťáci, profesoři líbají kytku. A kytka hoří drzým a pohanským plamenem.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

593. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O DUŠIČKÁCH. (Adolf Heyduk)
  2. Vodník. (Růžena Jesenská)
  3. II. Usedám v luhu na trávník, (Adolf Heyduk)
  4. XXXVIII. Jak jen milé ve ozdobách (František Ladislav Čelakovský)
  5. Běla. (Milota Zdirad Polák)
  6. Sudice. (Eliška Krásnohorská)
  7. V. Ráno máje, raničko, (Josef Uhlíř)
  8. XXXIII. V světnici police vetchá, (Adolf Heyduk)
  9. V čas sucha. (Karel Alois Vinařický)
  10. III. Jdu parkem. (Adolf Heyduk)