PŘIPOMENUTÍ

Stanislav Kostka Neumann

PŘIPOMENUTÍ
Kdybych někdy snad zapomněl pokloniti se květinám venku, kámen polož mi, abych upadl a celou tváří políbil je. Kdybych někdy snad zapomněl kvítí do vázy zastrčiti, venku neroste-li, běž k zahradníkovi, květin kytici kup mi. Kdyby někdo snad zapomněl, že mně mrtvému patří kvítí, z rukou vytrhni mi dřevo, kov či perleť, teplé růže vpleť mi mezi studené prsty. 264