OKLAMANÁ

Stanislav Kostka Neumann

OKLAMANÁ
Oh, není těžko o pel oloupiti fouknutím prudkým štíhlou jehnědu, oh, není těžko ženu oblouditi hrou sladkých slov a něžných pohledů! Já věděla to, tušila, že svítí tvé oko zradou prostou ohledů a že jsi motýl, který hledá kvítí a může zatoužit jen jeho po medu. Já tušila to, a přec oklamána jsem byla tebou, jenž jsi jednou zrána mně navždy pych, když kohout zazpíval. Já předčasně jsem pro tě, hanebníku, jak haluz kvetla vzkvetlá ve skleníku a vzatá z něho na mráz, jenž ji sklál. 300