PÍSNĚ

PÍSNĚ
I
Kreténkové hlavy sestrčili. – To že jsme si cestou ruce tiskli. Zlobou se jim tváře zrůměnily. – To že jsme si v tichu ulic výskli. Kreténkové pravdu mají vždycky. – Ale my si nechme svoje hříchy, radost svou tak lidskou a pláč lidský, trochu vzdorné, zatvrzelé pýchy. 317 II
Žluté listí žárlivosti do srdce mi napadalo, když mým srdcem tiše chodíš, haraší ti pod nohou. Žluté listí žárlivosti – já ho tolik nenávidím, starých hájů odumřelých je to zbytek protivný. Žluté listí žárlivosti, sežehni ho zlatým smíchem, připomeň mi, že juž pučí slavné lesy budoucí. 318