VE SKLENÍKU

Stanislav Kostka Neumann

Na improvizované pryčně a pod záštitou kalných skel, zatímco venku poprchává, svůj marný krotím vztek a žel... Je věru směšno krátký život si otravovat hloupostí, jež tu tam jako po provázku vytéká z lidské bytosti. Tož často jak to luční kvítí jsem šťasten každé na mezi, i když snad před chvílí se po ní přehnalo stádo hovězí. Stačí mi vzduch a trochu světla, šum vody, země malý kus; jak cvrček před dírou si zpívám a: Boha čtěte v synu Múz! Však někdy pokazí mi všechno ubohý člověk jediný, pohodu každou otráví mi, zhnusí mi světlé hodiny. Jak netýkavka stahuji se a couvám, klesám, vadnu pak. Kams do zátoky pusté prchám jak slané vody sytý vrak. Tu nejmilejší je mi ticho, jež dříme v teplém skleníku, tu s pavouky a bylinami sním o vzniku a zániku. Na improvizované pryčně a pod záštitou kalných skel, zatímco lidé kdesi venku, svůj marný krotím vztek i žel.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

396. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. Dojem z venkova. (Karel Hlaváček)
  3. NUDA. (Emanuel Čenkov)
  4. Zpěv země (Stanislav Kostka Neumann)
  5. VSTUP DO CHRÁMU (Xaver Dvořák)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PODZIM (Božena Benešová)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. None (Karel Leger)
  10. POUTNÍKOVA POSLEDNÍ ILLUSE MLÁDÍ. (Antonín Sova)