POUTNÍKOVA POSLEDNÍ ILLUSE MLÁDÍ.

Antonín Sova

Vře za mnou shon a ruch, vše, co jsem žitím zval... Neschůdný jako pekel svah sopečných hor se řetěz táh‘ a závrať měst mi bila v sluch a šílel smích i plakal žal... Ted' bloudím navrácen kol svého mládí vsi... Jsou jitra plná jiskření a horoucího cítění, ba, na chvilkách těch, zdá se jen, již všecko závisí... Ves moje bílá za vodou zří vod těch do hloubky... Kouř v tichých obláčcích tak dovádí, jak modrý smích, topoly měnivou se chví v ní hrou, i chaloupky... Jak z hlubin slyšel bych své mládí zpívat magicky, píšťaly, trávy, rákosy pískati tence, za rosy jak vyšlo bosé po hájích, luk po krajích, pak zašlo navždy, navždycky...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

683. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VSTUP DO CHRÁMU (Xaver Dvořák)
  2. None (Louis Křikava)
  3. naposled (Stanislav Kostka Neumann)
  4. TAJEMSTVÍ BŘEZOVÉHO HÁJE (Antonín Sova)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. DO MÉ SAMOTY... (František Táborský)
  7. KOHOUT V MĚSTĚ (Antonín Klášterský)
  8. Genesis (Stanislav Kostka Neumann)
  9. VE SKLENÍKU (Stanislav Kostka Neumann)
  10. DOMOV (Božena Benešová)