SLOKY

Stanislav Kostka Neumann

Jakýsi šedý omrzelý svit v tvou samotu i do duše se vkrádá, a být, či nebýt? nebýt, nebo být? dvé hlasů zmateně se v tobě hádá. Vše lhostejno, co jest, co bývalo. A není vznětů, není inspirací. Dřív aspoň v nitru cosi zoufalo. Dnes i ta bolest všechno kouzlo ztrácí. Víc nezabolí život ztracený. Jen jeden pocit ještě v tobě zůstal: že třeba vyrvat svoje kořeny z půdy, s níž těžko po léta jsi srůstal; odejít v lesy, jak kdys Seneca, své tepny otevřít a s klidem zříti, jak do trávy krev zvolna odtéká, jak odtéká s ní marné tvoje žití...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

572. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KU HVEZDÁM. (Josef Kuchař)
  2. Zda šli jste někdy... (Bohdan Kaminský)
  3. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni, (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. CHCI BÝTI SÁM. (Antonín Klášterský)
  5. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  6. Když lampa zasvítí a život dřímá, (Emanuel Hauner)
  7. Útěcha. (Julius Alois Koráb)
  8. 24. To život, když už nachýlil (Karel Babánek)
  9. LESŮM. (Jan Červenka)
  10. Své poesii. (Bohuslav Květ)