SLOKY

Stanislav Kostka Neumann

SLOKY
Jakýsi šedý omrzelý svit v tvou samotu i do duše se vkrádá, a být, či nebýt? nebýt, nebo být? dvé hlasů zmateně se v tobě hádá. Vše lhostejno, co jest, co bývalo. A není vznětů, není inspirací. Dřív aspoň v nitru cosi zoufalo. Dnes i ta bolest všechno kouzlo ztrácí. Víc nezabolí život ztracený. Jen jeden pocit ještě v tobě zůstal: že třeba vyrvat svoje kořeny z půdy, s níž těžko po léta jsi srůstal; odejít v lesy, jak kdys Seneca, své tepny otevřít a s klidem zříti, jak do trávy krev zvolna odtéká, jak odtéká s ní marné tvoje žití... 343

Kniha Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)
Autor Stanislav Kostka Neumann