PODANÁ RUKA

Stanislav Kostka Neumann

PODANÁ RUKA
Podaná ruka mimojdoucímu, který se ohlížel po ní, jest u cesty smutné, u cesty dlouhé květ, který voní. Podaná ruka, zcela prosté gesto, jež čekáním vděčnosti nemaří času, je ptačí píseň v náhlé samotě, když zastesklo se po živém hlasu. Podaná ruka, větévka tenká, kterou jsi nabídl tonoucí včele, pomáhá kovat železný řetěz, v němž živé živému věrno je cele. Podaná ruka kterékoli věci, k světlu se deroucí vedle tebe, svěžejším činí stromů stín, teplejším hvězdnaté nebe. Nesmírná útěcha line se z věnce, jejž tvoříš, přispěl-lis, přispěti moha. Podaná ruka na kterémkoli místě pravého tvoří boha. 111

Kniha Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8) (1974)
Autor Stanislav Kostka Neumann