POVZDECH

Stanislav Kostka Neumann

POVZDECH
Když vtrhnou do lesa dělníci a počnou razit si cestu a budovati silnici k nádraží nebo městu, když kamením zní a železem ryk inženýrského hladu a klidné věci s klidným snem rvány jsou ze svého řádu, tu vyhnán z tichého doupěte i drobný živočich lesní z řinčící bouře té prokleté, jež kolem něho běsní, s životem holým prchá jen, řev lidský v patách maje – Tak hnán a štván a pokořen a jemu se podobaje mu závidím, neb jeho jest svět před ním, noc mezi vřesem. Mě z místa na místo staví pěst, on volnou cestu má lesem. 236