JITŘNÍ

Stanislav Kostka Neumann

Má víro v prostý život, mé věrné pozemšťanství, ty dobrá režná niti, kterou jsem přišit k žití, jak někdy zaleskneš se mi drátem stříbrným, když nejméně to čekám a jako ryba lekám ze svého živlu vyrván a ve prach pohozen. Otroctvím, hladem, nudou, strakatým, tupým davem otráven, zdolán, zkrušen a smutkem přizadušen na nemocniční lůžko jsem večer ulehal – teď jitřním na plápolu a seshora až dolů sunu se jako korál po drátu stříbrném. Nic nezapomenuto, leč překonat vše možno – Svět třpytí se a chvěje, má hlava do naděje se naklání a roste jak v slunnou stranu květ. Jak večer bude, nevím: z naděje něco slevím, a něco přidá osud, jenž buď mi milostiv!

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

362. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDE JINÝ SLOUPEM... (Stanislav Mráz)
  2. Fine. (František Švejda)
  3. Jak Pierra klne... (Stanislav Mráz)
  4. Omšelý kámen do vody pad (Josef Holý)
  5. None (Stanislav Mráz)
  6. ČÍM DÁLE DO LET... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Sám nad životem. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Pohádka o lidské touze. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Metamorphosy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“ (František Leubner)