JITŘNÍ

Stanislav Kostka Neumann

JITŘNÍ
Má víro v prostý život, mé věrné pozemšťanství, ty dobrá režná niti, kterou jsem přišit k žití, jak někdy zaleskneš se mi drátem stříbrným, když nejméně to čekám a jako ryba lekám ze svého živlu vyrván a ve prach pohozen. Otroctvím, hladem, nudou, strakatým, tupým davem otráven, zdolán, zkrušen a smutkem přizadušen na nemocniční lůžko jsem večer ulehal – teď jitřním na plápolu a seshora až dolů sunu se jako korál po drátu stříbrném. Nic nezapomenuto, leč překonat vše možno – Svět třpytí se a chvěje, má hlava do naděje se naklání a roste jak v slunnou stranu květ. Jak večer bude, nevím: z naděje něco slevím, a něco přidá osud, jenž buď mi milostiv! 240

Kniha Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8) (1974)
Autor Stanislav Kostka Neumann