O VĚČNÉ TOUZE

Stanislav Kostka Neumann

Na li na břehu a plachta na jezeře(Na) na li pod stromy a v slunci ostatní vše(Na) Stokrát jsme to vili jak dokořán dvéře(Na) jimiž nevstoume z ráje vyhnáni byvše(Na) plachta sví jak modlitba ry(Na) kterou stříbro jezera vy k zdroji světla(Na) na žena tak zná jest a přece tak ci(Na) jako tropic květina jež na severu vzkvetla(Na) No malíř ta to maluje kres ryje(Na) Srdce stiskne ti ješ víc než sta malo(Na) Na moderním strandu však ji zřel harmonie(Na) Proč se tedy k tropickým a vysněným vidinám sklá(Na) Jis viděl tam obrazy štěs kouzla a změny(Na) v krásu soudobých slavnos pros se noře(Na) flirt a koupa kostýmy eleganci a ženy(Na) jež jak z bul šperky pada v moře(Na) Touhy věč však neti Bezejmen Božské Lidské(Na) Básník zná ji a malíř ji bezděky ztělesňuje(Na) Ve sny vrace se nám ženy arkadic(Na) ze panenská plachta jež po jezeře pluje(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 5
Celkem veršů: 20
Neurčeno: 20 (100 %)