I Jak je to pitomé, když odvahy již není

Stanislav Kostka Neumann

Jak je to pitomé když odvahy již není(Na) tě prostě políbit na jízvu růžovou(Na) kterou ti na krku úslužnou rukou svou(Na) odhalil vídeňský holič Člověk toť poblouzení(Na) Motýlem býti přiletěl bych a sed(Na) na tenhle květ(Na) Na tenhle květ Nikoli místečko malé(Na) na velkém květu sličném a tajemném(Na) jenž ke mně večer chodí tichým snem(Na) tvůj sladký bubikopf ve chvíli nenadálé(Na) a s ním ty oči tvé v nichž hnědá milost plá(Na) Laskavá Zlá(Na) Nač ti to povídám Člověk je poblouzení(Na) a senzibilita mu tančí na vlásku(Na) V tom cizím městě zkrásněla jsi pro lásku(Na) a tak mám recidivu básníkova snění(Na) Hlouposti řekni probodni mě hnědým pohledem(Na) Co s tím snem(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	3
Celkem veršů:	18
Neurčeno:	18 (100 %)