II   Když o pěti ráno vyskočím

Stanislav Kostka Neumann

II

Když o pěti ráno vyskočím
Když o pěti ráno vyskočím
v studené temno jitra, vodotrysk něžné radosti zpívá mi v bazénu nitra.
Když ráno pak vcházíš do dveří, v každičkém nervu to cítím, sedím však jako byrokrat nad hromobitím. A když pak stojím před tebou, nic nedovedu ti říci: pro tebe slova jsou chudá a hrubá, má kněžno bledolící. Mám strach, že přelud rozbiji, když hlasitěji jen hlesnu... A myslím, že brzy auto mě přejede, protože chodím jak ve snu. 16