LIII Odkvetlo stéblo tonoucího,

Stanislav Kostka Neumann

LIII

Odkvetlo stéblo tonoucího, Odkvetlo stéblo tonoucího,
mrazivý vítr láme je. Po poli mrtvých snů a klamů marně se plouží naděje. Obrací ve tmě mrtvá těla, marně se dívá do tváří. Strnulá ústa nedýchají, vyhaslé oči nezáří. Jen ticho, hrozné ticho širé zavolá, zalká, zapláče. A z bezhvězdného nebe kane studená rosa na spáče. Vše mrtvo. Jednoho jen třeba: ty mrtvé pohřbít. Nemohu. To černé pole přeorati. Jednoho třeba. Nemohu. 88

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann