LXII Ta neděle krásná mě zmučila,

Stanislav Kostka Neumann

Ta neděle krásná mě zmučila(Na) že pláču zas kudy chodím(Na) tys byla tak strašlivě spanilá(Na) svět podoben plachetním lodím(Na) jeli jsme jakoby v krásnou dál(Na) po mořské zelené pláni(Na) já se však pohlédnout na tě bál(Na) jak sluha na svou paní(Na) Ty žhnulas jak réva zrající(Na) a hrozny voněla jsi(Na) mne touha drásala štkající(Na) když hladilas mi vlasy(Na) mě drásal stud že jako zločinec(Na) jsem tebou trestán tak strašně(Na) a z básně ze snu nakonec(Na) že zbyly mi jen vášně(Na) Ach nesměti tě již obejmout(Na) když vedle mne dýšeš letem(Na) nesměti nikdy již s tebou plout(Na) tím druhým tajemným světem(Na) a věděti že mě opouštíš(Na) zlákána krve snem novým(Na) to hoře ta muka se nedovíš(Na) a nikdy jich nevypovím(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	3
Celkem veršů:	24
Neurčeno:	24 (100 %)