LXII   Ta neděle krásná mě zmučila,

Stanislav Kostka Neumann

Ta neděle krásná mě zmučila, že pláču zas, kudy chodím, tys byla tak strašlivě spanilá, svět podoben plachetním lodím, jeli jsme jakoby v krásnou dál po mořské zelené pláni, já se však pohlédnout na tě bál, jak sluha na svou paní. Ty žhnulas jak réva zrající a hrozny voněla jsi, mne touha drásala štkající, když hladilas mi vlasy, mě drásal stud, že jako zločinec jsem tebou trestán tak strašně, a z básně, ze snu nakonec že zbyly mi jen vášně. Ach, nesměti tě již obejmout, když vedle mne dýšeš letem, nesměti nikdy již s tebou plout tím druhým, tajemným světem a věděti, že mě opouštíš zlákána krve snem novým, – to hoře, ta muka se nedovíš, a nikdy jich nevypovím.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

754. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODA NA MOŘE (František Zavřel)
  2. Návrat (Rudolf Medek)
  3. IV Tvůj hlas mne probouzí! Svět, moře, hvězdy spí! (Rudolf Medek)
  4. NAVRATITELKA (Otakar Theer)
  5. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  6. VČERA A DNES. (Sigismund Bouška)
  7. Rukojmí (Rudolf Medek)
  8. NE KRÁSA. (Vladimír Houdek)
  9. RYTÍŘ CHIMÉRY. (Alfons Breska)
  10. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)