LXIV Srdce mi zarostlo kartouzky,

Stanislav Kostka Neumann

LXIV

Srdce mi zarostlo kartouzky, Srdce mi zarostlo kartouzky,
v mozku mi rozkvetl pcháč, a nemohu ti již dáti nic než ten svůj hořký pláč. Láska prý hory přenáší, však nebéře, kde nic není, nedostanu již od tebe než soucitné pohlazení. Říkáme tomu přátelství, je to jen strašlivé břímě, je to jen nejsmutnější hrob na chudé vrchovině. Tys pohřbila v něm mládí kus a zapomeneš s radostí; já mám jej v sobě, věčný kvil, celý můj život mi odcizil, jsem nad sebou samým jen zlomený kříž. 99

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann