LXXVI Když mezi láskou a sudbou svou

Stanislav Kostka Neumann

Když mezi láskou a sudbou svou(Na) jako mezi nebem a zemí(Na) s loďkou svou houpáš se ubohou(Na) s předtuchami a nadějemi(Na) jednou večer snad po špičkách(Na) přijde host něžný k tvému hoři(Na) má rozum soucitný v zorničkách(Na) k osamělému zahovoří(Na) Nad smutek tvůj se nakloní(Na) zmučené ti políbí čelo(Na) stříbrem tvá samota zazvoní(Na) přátelství s tebou posedělo(Na) Svátečním pokojem dýše kout(Na) poseděl s tebou posel z nebe(Na) Slyšíš li života struny dout(Na) sladko zapomenouti sebe(Na) A nitra čistého modrý květ(Na) v plameni hoře nezaniká(Na) Láska se smířila s přátelstvím(Na) Srdce jen srdce ještě vzlyká(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	5
Celkem veršů:	20
Neurčeno:	20 (100 %)