XCI   Na splavu mi bílá voda

Stanislav Kostka Neumann

XCI

Na splavu mi bílá voda Na splavu mi bílá voda
 buší do prsou, kolem šumí slunná shoda země s oblohou; zeleň, řeka, tělo, slunce jeden zpěv a lesk: pouze na hluboké strunce po tobě, mé druhé slunce, v srdci brouká stesk. Ticho, jas. A přece v dálce temno, zloba, shon, bachratý tam, oddán válce, funí babylón; všecko ničí, všecko maří, zhnusí noc i den: nad ním jen mi lunou září něha pobledlých tvých tváří, útěcha má, sen. Ticho, jas. Jen ošemetná, marná iluze. Zhořkla mi už slova vzletná, chůze po duze. Daleko je do pohody. Nedojdeme my. Jdu-li přece, zbodán trudy, s tebou, hvězdo, vím i kudy, za nadějemi! 130

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann