SONG BULVÁRNÍ KRYSY

Stanislav Kostka Neumann

SONG BULVÁRNÍ KRYSY
Můj těžný důl je hloupost lidská, má metoda je politická, má firma čte se: Špína. Oškubu zazobané trubce, kupuji zneuznané hlupce, ryba má vodu, a já rmut. Kupuji fráze, klepy, pověry, senzace, vraždy, manžel. nevěry, koupím a prodám hned. Sedejte na můj lep. Já nejsem revolver, já jsem kanón, v baru mi sedí na klíně Manon, ferbla si dávám v bohatém klubu: já na to mám, že drzou mám hubu. Já se dám třeba s oslem oddat a prodám všecko, co lze prodat, kdo prodá, také koupí. Já všecko mám a všecko dodám, stávku jsem prodal, národ prodám, tam vlast, kde kšeft, tam čest, kde zisk. Prodávám lži a prádla špinavá, prodávám luze hesla hořlavá, koupím a prodám hned. Sedejte na můj lep. Já nejsem revolver, já jsem kanón, v baru mi sedí na klíně Manon, ferbla si dávám v bohatém klubu: já na to mám, že drzou mám hubu. 206 Já nejsem štika, já jsem candát, mně blbci vždycky dají mandát, a papír všecko snese. Mně strašně se chce diktatury, to se ví, že jen oné shůry, jež deptá lid a chrání žok. Chci vládnout silnou rukou, pařátem, chci se mstít za to, že jen gauner jsem, za jeden mluvím svět: Sedejte na náš lep. V baru mi říká spanilá Manon: Ty nejsi revolver, ty jsi kanón. Všickni jsme tací v tom našem klubu. O náplast řveme na drzou hubu. 207