ODLIV

Stanislav Kostka Neumann

ODLIV
Když myopické naše zraky lidské za hudbou barev, praporů a vzduchu jitřního se hrnou ven jak darmošlapů tváře nostalgické a mní, že cíl už zří a nepromarní ho, tu táhnou stále, stále, slastí oslepeny, již hudba zmlkla, zhasl den a zamrazila noc, až pojednou, zle ze sna probuzeny, uvíznou v temnotě a slyší volat o pomoc. Vše zdá se při starém, a člověk připadá si zločiny všemi k smrti pokořen; po ztuchlé zemi marně střídají se časy, výsměchem řinčí každý jarní den. A myopické naše zraky lidské už nezří kroku, který zaduněl. Na srdce prodaná a kupce blasfemické básníkům slzy kanou ze skloněných čel. 220

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann